Hodně krásných zážitků

Ještě to není oficiálně Great Ocean Road 😁

Následující místa všechny do nadpisu nedostanu, proto budou v nadpisech nějaké nic neříkající výrazy 😉, aspoň po dobu této cesty z Adelaide do Melbourne. Port MacDonnell, Cape Northumberland, Princess Margaret Rose Cave, Nelson, Cape Duquesne, Cape Bridgewater, Cape Nelson Lighthouse, Portland. Místo plánování, co bych mohl navštívit, prostě jen jedu kolem pobřeží a ono to nějak dobře dopadá 😊. Lidi v kempu nebo v infocentrech cestou, dobře poradí.
Dnešek začal kousek od kempu v Port MacDonnel. Míjím pláž se zkamenělými pahýlky stromů, a pokračuji na Cape Northumberland, na nejjižnější výběžek Jižní Austrálie. Útesy jsou divoké a krásné. A to ještě netuším, že to nejsou dnes zdaleka poslední úžasné vyhlídky 😊.
Další zastávkou, v Lower Glenelg Naional Park, je krásná jeskyně Princess Margaret Rose Cave. Avšak chybička, správce parku a cedulka na vstupu mi shodně říkají, že jsem přijel správně, ale tak o šest měsíců dřív 😉. Jeskyně se upravuje a je tedy zavřeno. Aspoň krásná krátká procházka buší s výhledy na řeku Glenelg. A příště víc kontrolovat internet 😉.  Jedu pak do městečka Nelson, kde mě uspokojuje jedna jediná pumpa na doplnění benzínu 😊 a opět milá paní v infocentru. Kouknu na městečko, má jen necelých 200 obyvatel, kouknu na pobřeží, zatím koukám na lehké drsnopobřeží.
Zato Cape Duquesne a Cape Bridgewater už nabízí tu slibovanou drsnou přírodu. Blowholes, to jsou místa, ze kterých vystřikuje mořská voda, se dnes překonávají. Jak je větrno a škaredě, vlny na oceánu jsou sami o sobě vysoké, a ještě když se mají o co roztříštit, je to parádní podívaná. Během chvíle jsem víc od mořské vody, než kdybych se koupal. Pokračuji dál ke zkamenělému lesu a pokračuji, vlastně nepokračuji, ke kolonii tuleňů, je pěšky ještě hodinku cesty tam a hodinku zpět. A na mých fotkách je taky vidět, že se stavitelé větrných elektráren trefili na správné místo. Fakt tady fouká pekelně 😊. Před hledáním kempu ještě krátká zastávka na Cape Nelson Lighthouse a vlastně další úžasný zážitek, v kempu.
Přijíždím k jednomu kempu v Portlandu, a na recepci nikdo není, že je někde v kempu, na příjezdu závora, jak do vojenské základny. Trochu mě to odradilo a jedu zkusit druhý kemp vedle. První dojem je tady úplně jiný. Na vjezdu závora není, recepční supr, přichází hned s mým příjezdem někde kousek od vedle, ubytování proběhlo ok, a krátké povídání, jak všude, ale tady se opravdu zajímal odkud jsem, jak dlouho, jak budu v Austrálii, co se mi líbí ,... a doporučuje mi, že v kempu je kiosek s kávou, food truck s fish and chips, lokálními plody moře, a taky pak koukám, že přišel od ohně v takovém vedlejším přístřešku. Je prostě léto, jsme navlečení v bundách a ohříváme se u ohně. Do toho občas sprchne 😊. Kemp se mi dost líbí a na správci je vidět, že to dělá od srdce. Žádný zbytečný luxus kolem, ale udělané příjemné prostředí. A on sám si večer povídá s lidmi, přikládá do ohně, zálesák jak vyšitý 😊.
No, a jak vlastně dopadlo fish and chips? Na fotkách vidíte, že dopadlo. Lepší jsem ještě nejedl. I sůl mi na požádání dali bokem do kalíšku a nesolili mi to 😊. Palec nahoru 😊.
Podvečerní překvapení, přišel za mnou správce kempu, že kolik jsem viděl koal? Já že ... no, nevysvětloval jsem mu můj vztah ke koalám, obzvláště občasným 😉. A na eukalyptu vedle mi ukázal, že se tam právě krmí koala 😊.
No, není tady parádně. Sedím pod takovou pergolou, hřeje mě oheň, na počítač mi padají kousky popela a sazí a dopil jsem právě pivečko. Supr pocit z místa. I lidi z kempu se tady druží, pod tou pergolou s ohněm, a povídají si 😊.