Schovávačky před vedrem

A opravdu náhodné setkání 😁

Tak předpověď na sobotu nelhala. 43 ve stínu. V Leichhardt. Mám několik možností. Válet se na privátu, pustit klimatizaci, pojídat zmrzlinu a popíjet vychlazené vínko. Nebo jet někam do velkého shopping centra a mrznout při prolézání obchodů. A nebo vyrazit někam, kde je o trošku nižší teplota, stín a ano, vyrazil jsem k Narrabeen lagoon. Teplota jen do 38 stupňů a cesta kolem jezera je z větší části lesem. Vyprahlým lesem, ale přece jen ve stínu. Hladina jezera je o hodně níž, než při mé minulé návštěvě na podzim a jsou vidět ostrůvky, na kterých postávají vodní ptáci. Pelikáni, kachny, racci a další havěť 😊. Okolo jezera. Ani moc nefotím, byly by to stejné fotky, jako na podzim (naše jaro). A pak zátky na privát. Cestou vidím z přístaviště na Circular Quay odplouvá jedna z těch velkých zaoceánských lodí. V manévrování ji pomáhají remorkéry. Ale za chvíli vykličkovala a byla pryč.
Hlavní vedro pominulo, začalo foukat a už je to snesitelnější. Neděle je další útěk k pobřeží oceánu, rozuměj místo s cca o 5 stupňů nižší teplotou, než třeba v centru, nebo západních čtvrtích. Asi hodně píšu o vedrech, ale postupně se s tím srovnávám, přece jen oři odletu z Česka bylo -5 stupňů 😊.
Neděle, paráda, můžu být do noci venku, a tak vyrážím do Bundeena. Předměstí Sydney, místo se stálými obyvateli, ale i s víkendovými domy, umělci tam jsou a taky cesta kolem útesů. No, a to se mi nikdy neomrzí. Procházím kratší, asi šestikilometrový okruh, kde kdysi byla značená cesta, kterou postupně bere příroda zpět, ale pořád se ještě pár lidí najde a chodí tuto cestu. Teď je ale tato krajina po nedávném požáru, tak se zotavuje. Na mapy.cz je cesta hezky naznačená. Popravdě tato aplikace mi tady na chození po přírodě funguje nejlíp. Má zaznačené i ty staré stezky, na kterých potkám jen pár lidí. A je tady klid, rozlet, šumí příboj pode mnou, skály, útesy, žádné ploty, trochu divočina, jen občas náhodné setkání.
O tom bych se chtěl rozepsat víc. Za celou dobu, co jezdím do Austrálie, od roku 2003, a pohybuju se většinou v přírodě, jsem potkal jen 4 hady. A tím chci uklidnit všechny ty, kteří se Austrálie bojí kvůli jedovatým živočichům. Jen 0,5% pavouků je nebezpečných člověku a z hadů nevím kolik procent, ale to, co jsem potkal dnes je pakobra červenobřichá, nejvíc rozšířený had ve východní Austrálii. Potkat ho ale ve městě, nebo na frekventované stezce (na ní jsem už přešel z té skoro zarostlé), je hodně vzácnost. Toto je krásný dospělý kousek. Je to had, který neútočí, a i když je jedovatý, pro člověka to není smrtelné setkání. Stačí jen chvíli počkat a on se odplazí. Tak jsem chvíli počkal, had se odplazil a pokračoval jsem dál. Večer cesta zpět, kolem opery, sklenička posecca, koncert tam byl, a hromada lidí. Je léto, už skoro prázdniny, mísí se turisti s australany 😊.
Cesty po útesech mám opravdu rád. Vyrážím proto ještě v pondělí na kratší výlet z Botany Bay směrem k ... v dálce vidím cestu kolem pobřeží zase do až do Manly. Cestu si ale zase rozdělím. Dnes, útesy, výhledy, fakt paráda 😊. Kousek po golfovém hřišti, mapy mi hlásí, že by tudy měla být cesta. Cedule ale po kusu cesty říkají, že nemám vstupovat, aby mě netrefil nějaký golfista. Kam bych teď asi šel? No, ale nějak to hřiště přecházím, však my bychom se s golfistou nějak domluvili 😉. Nikdo na mě ale cestou neřve.
Dnes mě čeká ještě nákup, praní, starost o sebe, vychlazené růžové vínko 😉.