Na pláže, pojďme na pláže

Tam se všechno ukáže 😁

A je to pravda. Tak jedu i já zazářit. Ne postavou, jako většina na pláži se vyskytujících těl, ale jasně bílou barvou neopáleného těla 😉. Chtěl bych se podívat na pláž v Dee Why, severní čtvrti, která je ještě víc než na 7 mil vzdálená od starostí centra (City). Na cestu využívám zase autobus B-line, který spojuje centrum se severními plážemi. Tento autobus je rychlý, má málo zastávek a je to doubledecker s výhledem. Jen nechápu, jak ho řidič může trefit vedle všech stromů, sloupů a do úzkých jízdních pruhů. Fakt mazec a obdivuji řidiče. Za celou dobu tady, jsem ještě nikdy nebyl v autobusu, který by byť jen řidič o něco "otřel".
Vystupuji, kousek cesty na pláž dojdu. Pláž v Dee Why je příjemná, stín od palem, písek, místo na sezení, racci a spousta lidských těl. Jsou přece letní prázdniny. Ale koupání v oceánu neznamená jít si zaplavat, totiž vlny, které se na pláž z oceánu ženou, většinou stahují plavce na oceán, ne k pláži. Jen surfaři se na nich můžou svézt zpátky. Takže koupající se „plavci” jsou na pláži v úseku mezi vlajkami, který hlídají lifeguards, připravení fakt hned skočit do vody. V tomto úseku se snažím moc se nevzdálit od pláže, a přitom si užívat velkých vln. Koupání v mé podobě je navíc zkráceno na ... vlézt do vody, oschnout 10 minut na slunci a vlézt do vody a zase oschnout a mazat pryč. Plážový povaleč určitě nejsem. Takže co jiného? No, nějaký trečík 😊. Z Dee Why je taková kratší cesta nahoře po útesech, s parádními vyhlídkami, do North Curl Curl. Vím o níž už dlouho a je to pro mě dost osobní.
V roce 2009 jsem v North Curl Curl trávil 2 měsíce, kurz angličtiny v Manly a bydlel jsem u australské rodiny, abych musel co nejvíc mluvit anglicky. Supr. Fungovalo to 😊. Ale jednou jsem vyrazil na cestu kolem skal z Dee Why do North Curl Curl. A protože jsem chtěl cestu začít dole na pláži a nechtěl jsem stoupat nahoru na cestu nad útesy, a i dole na začátku byla vyšlapaná cestička, tak jsem ... Ale popořádku. Tak prostě jdu spodem. Občas nějaký kámen, občas průrva, kterou přeskočím, paráda, skoro u mých nohou naráží vlny do skal. Užívám si to asi pár set metrů cesty a vycházím zpoza nějakého balvanu a najednou přišla velká vlna a vzala si mě sebou do oceánu. Jak jsem byl. Batoh na zádech, oblečený, boty, brýle. Ani jsem nestihnul mrknout, a už jsem se koupal. A vlny se mnou začaly mlátit o skály. Hmmm, tady neplatila ta poučka, že vlny táhnou člověka na moře. Ani nevím, jak by to dopadlo, kdybych se dostal od skal na moře. Byl totiž večer, což je čas krmení žraloků – nejvíc žerou za úsvitu a za soumraku. Ale jsem u skalnatého pobřeží a vlnky se mnou mlátí. Na skalách takové ty malé hranaté ostré mušle. Až zpětně jsem si uvědomil, jak racionálně se začne mozek a tělo chovat, když je fakt průser. Naštěstí jsem šel se spolužákem z kurzu, je z Německa, a ve chvíli, kdy přišla ta velká vlna byl ještě schovaný za kamenem. Tak si pak už jen vybavuju, jak jsem na něj zakřičel z vody, ať dřepne a počká na další větší vlnu. Když přišla, natáhl jsem k němu ruku a on ji chytil. Držím se jeho ruky, ale pořád se mnou oceán mátí o skály. Pak jsme počkali na další větší vlnu a vytáhnul mě a vydrápal jsem se z vody zase na skály. Ffffff. Sedíme oba opření a schovaní za balvanem. Nemohli jsme se hnout. Ten spolužák už myslel, že je po mě, má fakt dost. Ale zachránil mě! A já jsem fakt dost omlácený a podřený. Ta voda má ukrutnou sílu. Z oblečení a výbavy přežilo jen triko. Brýle tam jsou ještě pořád někde na dně, telefon pak fungoval asi 3 minuty, všechno ostatní jsem rozmočil, ale naštěstí jsem šel bez pasu, tak nakonec všechno vcajku. Teda až po dvou měsících, kdy mě přestala bolet naražená žebra. A na privát jsem šel tenkrát pěšky, crčela ze mě docela krev z odřenin, tak jsem si do autobusu netroufnul. Psal jsem, že jsem bydlel u australské rodiny, kde byli všichni lifeguards, záchranáři, a byli na to pyšní? No vynadali mi do bezvědomí. Že takto zemře ročně nejvíc lidí, na útesech. Buď se s nimi útes zřítí nebo si je vezme vlna z oceánu.
Takže minule jsem to přežil, letos spodní cesta už moc ani neexistuje a já jdu po té horní na útesech, značené, a je fakt parádní. Koukat z výšky skal na oceán pod sebou je úžasné. A taky si všímám, že bych tenkrát nedošel o moc dál, než do místa, kde si mě málem vzal oceán, protože tam ta spodní cestička najednou zmizela. A na fotkách se snažím přinést ty vyhlídky z horní cesty i k vám. Úplně tady jsou místa, kde jsem cítil, že tu určitě sedávali first nations u ohňů a tenkrát neměli ani potuchy, že někdy připlují evropané.
Končím u pláže v North Curl Curl, všimni si, jak se řeší plavání, na plážích je většinou bazén, rock pool, kam proudí mořská voda, ale už ne vlny. Teda občas při velkém příboji tam vlítne i žraloček. Ale fakt jen zřídka. Zpátky kombinuju autobusy, ferry a vlakošalinu. Zas kolem Opery, Harbour Bridge. Parádní den.