Zpět v Tasmánii

Den čtvrtý 😁

I když si už občasný koala v minulém článku odskočil na chvíli zpátky do Sydney na Silvestr, jeho druhé já ještě pořád putuje po Tasmánii.
Dlouhý přejezd = krátké výlety cestou. Po přespání v kempu u Launceston, mimochodem asi zatím nejvíc prakticky udělaný kemp, co jsem v Tasmánii viděl 😁, mířím na snídani do městečka Bridport. Proč? Je na severním pobřeží a líbí se mi ten název.  Cestou nepotkávám žádná auta, teda byla tam cedule, že je nějaká silnice uzavřená. Ale přece nezavřou hlavní tah 😂 Po 30 km už vím, že zavřeli. Tady jsou ty silnice hodně horské, přes průsmyky. Jak otáčím auto, tak najednou z protisměru přijíždí několik road trains pro dřevo. Takže asi bouřka včera a několik popadaných kubíků do serpentin. Naštěstí se dá uzavřený úsek dobře objet a já si za dalších 100 km, s kouskem jízdy po nezpevněné cestě, dávám snídani a pozoruji, že je odliv v Bridport. To je vše. Odtud se už ale vydávám po panoramatické silnici kolem východního pobřeží. Paráda. Cestou zastávka v Bay of fires. Na zdejších pobřežních kamenech je cosi a mají tak na sobě červené fleky. Podle toho se ale místo nejmenuje. Jmenuje se podle ohňů na pláži, které kdysi dělali aboriginci. V kontrastu s kameny je nádherná dlouhá pláž s bílým pískem. Ale už nasedám do auta, beru to přes městečko St Marys (zachovalé historické stavby, dřevěné většinou) do městečka Bicheno. U pobřeží zase obrovské kameny. A chrlič příbojové vody 😁 Je už kosa, od moře fouká. Tak jen krátké skotačení po kamenech 😁 A zase jedu najít kemp na přespání. Našel. Tak dobrou.